Proč nechtějí svoje lidi?

Není to zase až tak dávno, jak si jistě vzpomenete. Byli to hlavně Němci, kdo to do nás prali ze všech stran. Že máme ty příchozí z neznáma nechávat na pokoji, i když se vědělo nebo aspoň tušilo, že to nejsou žádní mudrcové z Východu, kteří se k nám přišli jako kdysi do Betléma poklonit novorozenému spasiteli. Že mohou být nebezpeční. Ale měli jsme je bez zadržování nechávat projít naší zemí. Protože chtěli většinou do Německa a třeba paní Merkelová hrdě tvrdila, jak to Němci zvládnou.
Víme, jak to zvládali. Nebo takzvaně zvládali. Víme, že to nebyl žádná sláva. Ale těch, kdo tvrdili, že to země nezvládá, bylo málo. I v dobách, kdy nás tlačili do uprchlických kvót.

Pak se nějakou dobu mlčelo a svět pomalu pozapomněl. Jenže já ne a ne zapomenout. Hlavně když jsem se teď dočetla o tom, nad čím by určitě někdo plným právem zlomyslně řekl: „Dobře jim tak!“
V současnosti je prý v kurdském táboře Al-Hol na severu Sýrie zavřených asi 200 manželek bojovníků Islámského státu s dětmi, pocházejících právě z Německa. Kdysi se prostě nechaly zlákat, odjely tam za svými vyvolenými a staly se jejich ženami. A teď žebrají, aby se směly do Německa vrátit. Že prý se v tom táboře nedá žít. Je tam prý chaos, ve stanech tam na ně prší, nemají tam toalety ani pitnou vodu. Žijí tam mezi odpadky a krysami, děti bývají často nemocné a na doktora tam člověk nenarazí. A to prý už ani nemluvě o tom, jak se k nim kurdští strážní chovají, jak je ohrožují zbraněmi a elektrickými obušky. Jak jim kradou humanitární pomoc nebo si za ni nechávají platit. A i OSN jim v tom dává za pravdu. Že prý tam skutečně zemřely stovky dětí na podvýživu a infekce.

A Německo? Pro jeho bezpečnostní úřady je to prý problém, nemající řešení. Protože jsou tyto ženy podezřelé z přípravy závažných násilných činů, které by mohly Německo ohrozit, jsou radikalizované a v tomto duchu vychovávají i svoje děti. A tak by mohli v Německu přibýt další radikální islamisté. A ty tam nechtějí, protože je úřady nedokážou kontrolovat.
Takhle tedy zvládli ty, kdo k nim přitáhli z cizích zemí, kdo s Německem nikdy neměli nic společného. Ty si k sobě ochotně pozvali. A i když chápu jejich obavy, nedá mi to. Tyhle dvě stovky žen, které v Německu nechtějí, jsou přece jejich vlastní lidé! A ty ať si někde v té Sýrii na rozdíl od cizorodých migrantů třeba pojdou?